Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Červenec 2023 nebyl naplněn velkou sbírkou silných počinů, obzvláště známější jména se v tomto období neozvala. Neznamená to ale, že není dost zajímavých alb, o kterých se dá psát. Z červencové řádky ale trčí jako velikán Christian Ludvigsson a jeho EIGENSTATE ZERO, recenzi na opravdu perfektní počin "Machinery of Night" jsem spáchal samostatně. Alespoň část ostatních desek je níže, od teď v lehce upraveném formátu.
Angláni FEN se za léta své existence vypracovali a dnes představují vyzrálé představitele moderního post blacku, který při dodržení základních principů stylu přibral vyšší podíl uvolněných prvků. Ale zatímco třeba takoví FALAISE na aktuálním počinu "After All This Time" integrovali i post rockovou ladnost, v případě FEN je to spíše atmosféricky navrstvená orchestrace, která při zachování black metalové temnoty poněkud prosvětluje a načechrává výsledné aranže. Navíc Angličané jako by šli trochu proti trendu, "Monuments to Absence" je totiž jejich snad nejtemnější a nejhrubší počin. Pomalejší pasáže se transformují víc do tuhé doomové zatuchlosti než do vzdušných melodií, které dominovaly předchozí desce "The Dead Light". "Monuments to Absence" je silné a silové album s hutně bahnitou atmosférou, což ladí i s názvem kapely, který je odvozen od jména bažinatého regionu středozemí Anglie.
Prophecy Productions / 7. července 2023
WITHERING SCORN – Prophets Of Demise
Heavy metal ve své tradiční silově melodické podobě včetně maidenovsky posazeného ječáku by mohla být jednoduchá charakteristika projektu bratrů Glena a Shawna Drovera známých z MEGADETH, kteří spolu s Joe DiBiasem (ex-FATES WARNING) a zpěvákem Henning Bassem nenabízí nic překvapivého, naopak snad až příliš všední metalovou rutinu, která je ale zajímavá svou poněkud temnou atmosférou a power metalovou důrazností. Slušné provedení, hezky klokotající sólíčka a logicky poskládané riffy odkazují do poněkud starších dob a představují tak jisté připomenutí časů, kdy heavy, speed, power a thrash metal byly na vrcholu.
Frontiers Music / 7. července 2023
RADIANT KNIFE – Pressure
Valivá dusivost sludge riffování jako by se snažila zašlapat do země vzletnější melodické motivy, kterými RADIANT KNIFE z Louisiany podbarvují svou hudbu. Progresivní postupy zůstávají pouze na prahu svých možností, neboť jsou fackovány obhroublou krustou, kterou skupina obaluje svůj projev. Těžké riffy jsou ve své rotující podstatě dominující a časté střední tempo odvádí posluchače až na samý pokraj sludge metalu a někdy chybí už jen málo, aby se to celé překlopilo do chmurných doom metalových truchloher. Ale skladby mají v sobě i stoner metalovou údernost, která na druhé straně oživuje a povznáší. A to vše zvládá jen duo hudebníků, bicí a zpívající kytarista. A že by byl jejich projev nějak vyprázdněný a příliš vzdušný? Ani náhodou.
Self Released / 14. července 2023
VOYAGER - Fearless In Love
Australané svůj vzletný a zvukově prosluněný prog vždy pojímali se snahou o silnou hitovost. A v mnoha ohledech jim tento přístup opravdu funguje. Jejich forma míchání syntetických zvuků odvádějících až k popu osmdesátých let a silných metalových kytar není totiž nijak banální. Naopak s velkou dávkou vkusu se jim daří tvořit skladby příjemně melodicky uvolněné a přitom i se slušnou dávkou rock/metalové energie. Křížící se motivy, rytmy a melodie jsou někde až vlezle přímočaré, jinde se kudrnatí do vlídně veselých taškařic. Silný a přesvědčivý vokál navíc v opravdu průzračně jiskřivém zvuku přímo exceluje. "Fearless In Love" je albem, u kterého jsem si dokázal krásně odpočinout. Jeho ladnost totiž hladí po duši, aniž by to skupina přeháněla s nějakou přílišnou kýčovitostí.
Season of Mist / 14. července 2023
RANNOCH - Conflagrations
Britové RANNOCH vstoupili na scénu již před hezkou řádkou let s progresivním death metalem, který se tak trochu vracel v čase a bral si inspirace přímo od zdroje, tedy samotných DEATH. Postupem času se ale jejich projev vytříbil a nabral mnohem širší škálu výrazových prostředků. Na "Conflagrations" tak nabízí pestrou a propracovanou produkci, která se dá s klidným svědomím srovnávat s uznávaným albem "Woe" Švédů AN ABSTRACT ILLUSION. Při zachování dostatečné drsnosti je zde hodně prostoru pro citlivou prog uvolněnost a náladové pasáže. Vrcholem je závěrečná dlouhá a bohatá "Threnody to a Dying Star", kde se zrcadlí vše v dokonalém souznění. Album vskutku mnohotvárné, kde je brutální přístup pěkně doplňován o vzletnější momenty.
Willowtip Records / 21. července 2023
THE ZENITH PASSAGE – Datalysium
Přístup tak trochu vyvolávající kontroverze si zvolili kalifornští THE ZENITH PASSAGE. Technický death postavený na silových riffech a místy opravdu v úprku sekané deathcore rytmy probarvují melodickými a synth postupy, které by se někomu mohli jevit až jako kýčovité. Materiál je to možná hodně pompézní a silná dávka hry na efekt je zde nepřeslechnutelná, přesto je to současně hudba silná svým precizním provedením i funkčně poskládanými aranžemi, které přes všechna klišé nakonec dávají výsledku údernost i možná až překvapivou pestrost. Podtrhuje to i vydařená zvuková podoba soustředěná na zřetelnost kytarových riffů, které řežou a trhají v nervní divokosti. Nakonec spokojenost.
Metal Blade Records / 21. července 2023
THE GORGE - Mechanical Fiction
Když se dají dohromady čtyři jazzoví hudebníci a pedagogové se zálibou i v heavy hudbě, jak to asi může dopadnout? Výsledek samozřejmě nebude něco běžného a povrchního. Zajímavé ale je, že především vokální složku alba "Mechanical Fiction" pojala tato parta ze St Louis celkem drsně. A hrubě zní ostatně i celkový produkt. Prostě to je opravdu metal. Ale ne ledajaký, je plný nápaditých postupů a spojuje těžký groove s kreativním přístupem. Skladby neproudí jednoduchou linkou, ale kroutí se ve variacích a progrese skáče od výživných riffů k math rockové akrobacii. To, že tito pánové dávají na odiv své instrumentální dovednosti, naštěstí nijak neomezuje vydatnost a zdařilost vlastní hudební náplně. Skladby jsou bohaté, ale s funkční strukturou a tahem na branku. Zdařilý osobitě pojatý progres metal.
Pelagic Records / 28. července 2023
NUCLEAR POWER TRIO – Wet Ass Plutonium
Tahle úchylná trojka, Putin, Trump a Kim Čong-Un jsou opravdoví šílenci. Pod označením NUCLEAR POWER TRIO si jejich masky vypůjčila jiná trochu hudebně šílená trojice. Nick Schendzielos (CEPHALIC CARNAGE, HAVOK), Greg Burgess (ALLEGAEON) a Pete Webber (FEAR FACTORY, HAVOK) zde rozvířili své hudební kreace v instrumentálních hříčkách na téma progresivní melodie a přes bláznivý přístup, hodně rozdováděné postupy a instrumentální divočiny je jejich hudba hodně zábavná a hlavně dostatečně přístupná. S využitím metalových, rockových, jazzových, ale i funky principů tak na nás NUCLEAR POWER TRIO sypou bravurní skladby, při jejichž poslechu je mi příjemně. Pokud tohle byl cíl, pak se to povedlo.
Metal Blade Records / 28. července 2023
Pod čarou:
BETTER LOVERS - God Made Me An Animal (EP) (Sharptone / 7. července 2023) Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN) se snaží svým kolegům, mimo jiné část sestavy EVERY TIME I DIE, vyřvat díru do hlavy. Divoký hardcore s nějakým tím metalcore zjemněním, ale především riffový masakr, co chvílemi řeže jako stará PANTERA.
MAMMUTHUS – Imperator (Self Released / 7. července 2023) Dunivě šlapající stoner doom s trochu grunge podtónem z Nového Zélandu, silné retro.
CALLIGRAM – Position | Momentum (Prosthetic Records / 14. července 2023) Britové CALLIGRAM je především black metal bez kompromisů, hluboký a temný s dostatečně dusivou atmosférou. To už ukázali i na předchozích albech, ale dílo roku 2023 jako by bylo ještě pekelnější a současně i propracovanější, včetně pomalejších valivých pasáží, které přes určitou dávku atmosféričnosti zůstávají hodně temné.
DEITUS – Irreversible (Candlelight Records / 14. července 2023) Tohle album se rozjíždí tak trochu opatrně, až nesměle. Vynechat úvodní skladbu by v tomto případě asi vůbec nevadilo, protože ten opravdový mač začíná až s následnou "Straight For Your Throat". Deska plná thrasheřiny v black metalovém oblečku, kde se střídají silné momenty s vatou vycpávek. Sestřihnout tuhle celkem krátkou stopáž na EP, byl by to výrazný kousek.
EVILE - The Unknown (Napalm Records / 14. července 2023) Britové EVILE snad až příliš vykrádají zlaté thrashové časy a samotnou METALLICU. Podávají to sice se šikovností, ale snažit se v dnešní době natočit variaci na legendární "černou" desku, no nevím...
MATTEO MANCUSO - The Journey (Mascot Label Group / 21. července 2023) Mladík ze Sicílie prezentuje na svém instrumentálním debutu hodně vyzrálou kytarovou virtuozitu bloudící v celkem širokém spektru výrazů, od hodně retro jazz rocku přes specifickým přístupem deformované melodie a psychedelii až k možná překvapivému hard rockovému důrazu.
ARCH ECHO - Final Pitch (Self Released / 28. července 2023) Spojení mnoha stylů od metalu až po jazz v progresivní slepenici, která přes veškerou zdánlivou zmatenost není přehnaně nepřístupná. Instrumentální progrockové fusion, které ctí logiku, i když to je někdy stejně divoké jako LIQUID TENSION EXPERIMENT nebo POLYPHIA.
ASTRALBORNE – Across the Aeons (Prosthetic Records / 28. července 2023) Byť jsou ASTRALBORNE skupinou z Ohia, jejich melodický death metal je ušitý zcela podle mustru severských skupin z doby rozmachu tohoto stylu. Chvílemi mám pocit, jako by se vrátili EDGE OF SANITY.
LOKUST - Infidel (Self Released / 28. července 2023) Debutové album Londýnské grupy LOKUST je ostrý metal odkazující na thrath/death historii a možná poněkud sešněrovaný tradicemi a sevřený v příliš křečovité jednolitosti. Ale energie a švih se tomu upřít nedá.
THEDUS - Hypnosis (Argonauta Records / 28. července 2023) Bolestné probouzení z hypnotického snu, tak působí drone minimalismus úvodní skladby díla svérázných Italů, kteří z táhlé zvukové plochy propukají v dunivý a dusivý sludge hukot s doomovou tuhostí. Objevují se paralely třeba i k NEUROSIS. Album se specifickou atmosférou, na které je potřeba mít tu správnou náladu.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.